» Stáž v Psychiatrické nemocnici a hospici
WREET.cz PŘIHLÁSIT SE REGISTROVAT SE CO JE WREET.CZ NAPSAT ČLÁNEK
Stáž v Psychiatrické nemocnici a hospici
30. Červen, 2016 | Emm | Lidé

Chceme více mít, než být, chceme být úspěšní, chceme udělat dojem na lidi, chceme  být dokonalí. Náročnost dnešní doby přináší mnoho střetu zájmů, přináší stres, bolest, smutek, napětí. A právě díky dobrovolnictví jsem pochopila, jak žijí lidé, kteří neusnesli požadavky doby, díky odborné praxi jsem zažila stáž v Psychiatrické nemocnici, hospici, zařízení pro romy, lidi, kteří žijí na ulici a v neposlední řadě, díky osobním selhání jsem zjistila, jaké je to být na dně a jak moc těžké je vrátit se zpět.

Hospic? To je to místo, kde se umírá, tam bych nikdy nešla, vždyť to tam musí být šílené, psala mi kamarádka. Neříkám, že obavy jsem neměla, měla, i když několik lidí, kteří svůj boj prohráli, jsem viděla. V 8 hodin ráno jsem vstoupila do zařízení jako stážistka. Čekaly mě v zařízení tři dny praxe. Už při vstupu mě velmi překvapilo, jak je zařízení barevné, žádné černé obrazy, nic, co by připomínalo smutek a místo posledních hodin života. A ta radost z očí pacientů? Nechápala jsem. Ten den mě taky čekaly první rozhovory s klienty. Po vstupu do pokoje jsem se přivítala s paní XY, která sváděla boj s leukémii v posledním stádiu. Ačkoliv měla slzy očí, uváděla, že hospitalizace v hospici je pro ni vysvobození. Stejně jako ostatní kontaktovaní, tvrdila, že nejhorší na té nemoci je to, aby to přijalo nejenom okolí, ale hlavně člověk sám. Lidé jsou zde ale velmi tolerantní, chápaví a velmi otevření. Mají pocit, že je to místo, kde můžou říct cokoliv, co chtějí. Hospic je otevřený i při plnění posledních přání, tedy, když nastupuje nový pacient do hospice, vyplňuje dotazník, kde uvádí i to, co by si ještě chtěl v životě splnit. Někdy se jedná o naprosto základní věci, jako je výlet, dobré jídlo, někdy se objeví i přání, kdy se někdo chce potkat se slavnou osobností, anebo zlepšit rodinné vztahy. Ačkoliv ne vždy je to lehké, v 90% se hospic snaží vyjít vstříc, takže návštěva Heleny Vondráčkové nebo seskok padákem, i to už zažil hospic, kde jsem byla. Druhý den jsem měla na příjmu klienta, který se zdál byt velmi zdatný. Přesto osud to chtěl jinak, a v noci na druhý den zemřel. Byl to šok pro všechny, ačkoliv se smrtí se zde setkáme denně. Lidé chtějí slyšet to, co se jim v životě povedlo, že jejich život měl smysl a cenu. Chtějí vzpomínat na ty veselé, ale i smutné chvíle, chtějí odcházet s duší čistou, ale přece tak plnou. Jsou smířeni se svým osudem a touží zemřít důstojně. Hospic mi dal do budoucna mnohé, naučil mě, že smířit se s bolestí, kterou prožíváme, je stejně tak důležité, jako umět odpustit. Naučil mě dívat se na lidi z jiného pohledu, dal mi odpověď na otázky, na které jsem dřív nedokázala odpovědět. Uvědomila jsem si hodnotu sebe a pochopila, jak moc důležitý je úsměv, i když duše bolí.

A návštěva v Psychiatrické nemocnici? Jako stážistka jsem byla na uzavřeném, mužském oddělení. Mým úkolem zde bylo provést nejenom sociální šetření, ale za den se snažit pochopit, jak tahle instituce funguje. Na úvod zmíním hned vstup, na první pohled hezký areál, ale při vstup na oddělení Vás čekají vysoké, špinavé a staré stropy, které se rozpadají, a máte pocit, že jdete to vězení. Po vyřízení administrace, získání vizitky a vhodného oblečení, zvoním na dveře oddělení. Otevřela mi mladá primářka, která mě vede za pacientem. Procházíme chodbami, kde je všechno zamčené, nejsou zde okna, obrazy, nástěnky, jen bílé, holé stěny. Přicházím do pokoje pacienta, který na první pohled neměl absolutně zájem se o něčem bavit. Po nějaké chvíli se ale rozpovídal. Uvedl, že v afektu bodl svého kamaráda, několikrát byl hospitalizován v PN, ale stále nemá vyhrané a má pocit, že se odtud nikdy nedostane. Je velmi frustrovaní, nervózní, depresivní, místy se dostává do afektu, kdy se snaží vyskočit ze židle. Občas do ticha pronesl slovo sebevražda, boj, únik. Jeho bezmoc je tak silná, že z úst padly otázky, zda bych mu nemohla pomoci ven. Nemá telefon, kontakt s rodinou, chybí mu osobní prostor, ale přesto je si vědom, že své nálady neumí ovládat. Na otázku, jak vnímá zpětně situaci, kdy bodl svého kamaráda, uvedl, ho to nemrzí. A stejně jako on svádí svůj vnitřní boj s cílem uniknout, mé myšlenky se snaží bloudit v paměti a hledat nejvhodnější slova, jelikož jsem si vědoma, že jedno špatné slovo může zničit vše.  Po skončení rozhovoru jsem si prohlédla pokoje, zařízení a pozdravila pacienty. Pokoje jsou velmi jednoduché, postel a malá skříň, okno bez kliky. Hodiny, obrazy, věšáky? Ne, to je zde nepřípustné. A průměrný věk? Kolem 25 let. Program je na oddělení jasný, budíček, snídaně, dopoledne terapie, oběd, hodina osobní volno, terapie a večerní program. A přijít o minutu později? To si zde nechce nikdo dovolit, jelikož ví, že by je čekala práce na víc, trest a osobní volno po obědě by bylo zatrhnuto. Fundamentálním cílem při terapii je uvědomění si svého problému, otevřenost před ostatními a sdílení toho, co nás trápí. Kdo to nedokáže, se to musí naučit, nebo nebude přijímán. Bude brán jako někdo, kdo něco tají. V souvislosti s tím souvisí i šikana. A v léčebnách existuj i šikana? Ano, vyčníváš? Jsi šikanován, zesměšňován, ponižován. Je tu tvrdý režim s jasným cílem. Málokdo to vydrží, hodně lidí po 6 týdnech to vzdá, ale jsou i tací, kteří svůj boj vyhráli, ti, kteří tolik probrečeli, podceňovali se a teď mají rodinu a žijí spokojeně.

Bolest duše je jedna z těch nemocí, která se špatně diagnostikuje, a přece tak bolí, a celý život. A ačkoliv je to bolest, kterou tolik lidí odsuzuje, je v poslední době považována za jednu z nejvíce se rozšiřujících. Uvádí se, že deprese v dnešní době obsazují přední příčky nemocí. Ruku na srdce, kolik lidí ve svém okolí poznáte, kteří prochází životní, psychickou zkoušku a na první pohled vypadají šťastní a spokojeni? . . .



Kam dál?

Nový design WREET.cz
WREET.cz prošel už několika změnami designu, ale pořád jsme nebyli s výsledkem spokojení, proto jsme se rozhodli udělat další a věříme, že i konečnou změnu vzhledu. Zde je pro zajímavost srovnání všech vzhledů. Co je nového? Pozadí Předešlé verze měly vždy jednobarevné nebo dvojbarevné jednoduché pozadí.…

Novinka na Facebooku - Nová tlačítka
Před pár minutami zveřejnil Facebook dlouho chystanou revoluci v tlačítkách. Nyní už nebude jen tlačítko "To se mi líbí", ale přibyly i další tlačítka jako Super, Haha, Paráda, To mě mrzí a To mě štve. V následujících dnech (týdnech) by se měla změna projevit na každém účtu.  Po…

Přijímačky na VŠ nevyšly, co dál?
Nedostali jste se na vysněnou vysokou školu? Nezoufejte, slovo " nepřijat/a" ještě nemusí nutně znamenat definitivní verdikt. Pokud Vám ale ovšem stejné slovo dojde i po odvolání, tak je důležité nepanikařit a najít způsob, jak využiji rok času. Vyšší odborná škola Jedná se o terciální…


Processing your request, Please wait....

Tagy:

Komentáře